Soutěž ke Dni památky obětí holocaustu měla velký úspěch. Proto jsme si pro vás připravili další podobnou akci. Nejen, že v březnu slavíme Měsíc knihy, ale od jara 2018 do jara 2019 slavíme také Rok Rychlých šípů. Tyto příběhy Jaroslava Foglara znali dobře hlavně vaši prarodiče a rodiče, ale možná i vy jste je už někdy četli jako knihu nebo jako komiks. Pokud ne, je načase to napravit.

21. března budou po škole opět poschovávány soutěžní karty – tentokrát ve tvaru komiksových bublin s citáty z Rychlých šípů. Vaším úkolem bude všechny karty najít, opsat si z nich soutěžní písmenka a vyluštit tajenku. Vyplněné soutěžní karty poté vhodíte do soutěžní krabice. Soutěž bude probíhat od 8:00 do 14:00 a ze správných odpovědí vylosujeme opět výherce za 1. i 2. stupeň. Vítězové získají diplom a věcnou (knižní) cenu.

Březen je Měsícem čtenářů. Knihovny pořádají nejrůznější akce, prvňáčci jsou pasováni na čtenáře. Také Parlament si ve spolupráci s vyučujícími českého jazyka, Mgr. Magdou Pokludovou a Mgr. Radanou Mikulenkovou, připravil několik akcí.

Výstava o Jaroslavu Foglarovi 

Zároveň tento den (21. března) proběhne na hale i výstava o Jaroslavu Foglarovi, autorovi Rychlých šípů. K vidění budou různá vydání jeho děl a další artefakty spojené s tímto autorem. Od 8:00 do 11:40 si je tak můžete buď sami o přestávce, nebo se svými vyučujícími například v hodině českého jazyka, přijít prohlédnout.

Kdo to byl Jaroslav Foglar? 

Spisovatel, šéfredaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed, významný metodik, dlouholetý skautský vůdce 2. oddílu Praha. Jeho odkaz včetně autorských práv spravuje Skautská nadace Jaroslava Foglara.

Jaroslav si jako kluk skautování příliš neužil: Ve třinácti letech mu ho maminka zakázala, protože se nachladil při prodávání junáckých losů. O několik let později se k hnutí vrací vstupem do oldskautského klubu Jestřábi, který založil a vedl jeho bratr Zdeněk. Slávek v něm ale nebyl spokojen, a tak v roce 1924 přestoupil do 34. oddílu Ohnivci, kde získal svou přezdívku Jestřáb. Stal se zástupcem vůdce a už v roce 1925 vedl svůj první tábor v blízkosti legendární Sluneční zátoky na Sázavě. Následně došlo ke sloučení s 2. oddílem, a tak se začala psát slavná historie pražské Dvojky pod Foglarovým vedením. Dvojka nepřestala žít během celého zbytku 20. století. V době zákazů skautingu fungovala v ilegalitě, ukrytá v jiných organizacích s vůdcem Jestřábem v čele. Ten vedl oddíl celých 60 let: Novému vůdci jej předal až v roce 1987, kdy oslavil osmdesátiny. 

Foglarovou doménou nebyly náročné a daleké výpravy za obzor, ale schopnost vykouzlit dobrodružství, které může za pomoci fantazie a kamarádů zažít každý kousek za městem či ve vedlejší uličce. Skautský program obohatil kromě množství her desítkami nápadů, které přinesly šťávu do tehdy poněkud fádního oddílového života. 

Své zkušenosti, nápady a programové tipy nabízel ostatním prostřednictvím časopisů a později knih na pomezí příběhu a metodické příručky, jako byly Kronika Ztracené stopy či Náš oddíl.

Kromě vedení Dvojky se Foglar plně věnoval spisovatelské dráze, a to i v době, kdy byla jeho tvorba na indexu. První povídka Vítězství mu vyšla ve Skautu‑Junáku již v prosinci 1923. O deset let později ve stejnojmenném časopise publikoval na pokračování román Boj o první místo. A pak v rychlém sledu následovali Hoši od Bobří řeky, Přístav volá a dvě desítky dalších. Ty se spolu s mnoha povídkami a komiksy v čele s Rychlými šípy staly nejpodstatnější četbou pro několik generací mladých lidí. Foglar se i v nelehkých dobách nesvobody věnoval spisovatelské a redaktorské práci, přestože v padesátých i sedmdesátých letech byla jeho tvorba na „černé listině“ nežádoucích autorů. Po roce 1989 se jeho dílo dočkalo kompletní reedice.

Ve třicátých letech přišel Foglar s nápadem, jak ovlivnit i mládež, která nemá možnost věnovat se skautingu. Pod hlavičkou vydavatelství Melantrich uskutečnil svou myšlenku dětského časopisu skrze Mladý hlasatel, kde v roce 1937 připravil půdu pro zakládání tzv. čtenářských klubů. Náměty pro jejich program čerpal především z prostředí oddílu či skautingu jako takového. Například bobříci svou inspiraci odborkami a třemi orlími pery nezapřou. Skautingu tím ovšem neudělal žádnou medvědí službu, právě naopak, stal se jeho nejvýznamnějším propagátorem.

Jaroslav Foglar zemřel po dlouhé nemoci 23. ledna 1999, pochován je na Vinohradském hřbitově v Praze.

V současnosti můžete jeho knihy, z nichž k nejznámějším patří Hoši od Bobří řeky, Chata v Jezerní kotlině, Tajemná řásnovka nebo Boj o první místo, opět najít na pultech knihkupectví v nových vydáních, vycházejí také jako audioknihy. Vyšla také jeho unikátní autobiografie Běh mého života.

 (Text částečně převzat ze stránek Skautské nadace Jaroslava Foglara.)

Kdo jsou Rychlé šípy? 

Vaši rodiče a zejména prarodiče je určitě dobře znají: Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka, a jejich klubovní psi Bublina a Kuliferda. Rychlé šípy je název klubu pěti chlapců, kteří byli ve své době vzorem mládeže, lovili třináct bobříků, žili Modrým životem a bojovali proti špatnostem, které tropilo Bratrstvo Kočičí pracky, tedy Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš. A jak to všechno začalo? Vzorný Mirek Dušín zachránil vzorného Jarku Metelku před výpraskem, který se mu chystali uštědřit Černí jezdci. Za urážky byl odsouzen k dvaceti zásahům tenisákem. Mirek Dušín zahnal přesilu Černých jezdců úskokem a mezi ním a Jarkou Metelkou vzniklo přátelství na celý život. 

Poprvé vyšel tento komiks v roce 1938. Nelíbil se ani nacistům, ani později komunistům, ale přesto jej znali všichni a vycházel až do roku 1989. Za tu dobu se kromě komiksu a knih dostaly Rychlé šípy i na televizní obrazovku, do výstavní síně nebo na prkna divadel. Některé „hlášky“ z tohoto legendárního komiksu zlidověly. Možná jste je už někdy v životě zaslechli, aniž byste tušili, odkud pocházejí.

Jaroslav Foglar kolem Rychlých šípů hodně mlžil, například nikdy neprozradil, kde je kultovní čtvrť Stínadla, ani zda Rychlé šípy skutečně někdy existovaly. Jediným z členů, který jistojistě skutečně žil, je Jindra Hojer. 

Redakce Řevu parlamentu vám exkluzivně přináší zpověď koordinátorů Parlamentu a dalších vyučujících – otázka zněla: „Koho z Rychlých šípů máte nejraději a proč?“

PaedDr. Aleš Koutný 

„Červenáčka, protože byl takový nenápadný, kamarádský, a protože nevím, odkud se vzala ta jeho červená čepice. To mi připadá takové tajemné.“ 

Mgr. Jana Čenčíková 

„Doma jsme se shodli, že máme nejraději: 1. Rychlonožku, protože je takový správný popleta a plantala, 2. Červenáčka, protože byl takový krásně uhlazený a staral se o Bublinu.“ 

Mgr. Anna Burová, DiS. 

„Můj hrdina byl vždycky Jarka Metelka, protože mi ze všech připadal nejrozumnější a nejchytřejší, do ničeho se nehnal po hlavě a nikdy se mu nestal žádný průšvih. Prostě můj typ.“ 

Mgr. Marcela Šmídová 

„Já jsem od mala obdivovala Mirka Dušína pro jeho snad všechny kladné vlastnosti, vždy se dopátrat pravdy, pomáhat, ctít kamarádství, vytvářet dobrou atmosféru a vztahy... to, co dnes už není ani ve slovníku...“ 

Mgr. Zdeňka Burová 

„Červenáčka, za prvé proto, že nevím, jak se jmenuje, takže mi to připadá takové tajemné, a za druhé mi připadá, že je jako já, protože vždycky něco podělá, ale je i takový citlivý.“ 

Mgr. Radana Mikulenková 

„Co se týká Rychlých šípů, pak hlasuji jednoznačně pro Jarku Metelku. Z mého ryze holčičího pohledu měl v sobě tu nebezpečnou kombinaci zvanou "inteligentní, pohledný, vtipný gentleman". Byl prostě takový nejsprávnější.“ 

Mgr. Magda Pokludová 

„Nejraději jsem měla Jarku Metelku, protože mi připadal nejrozumnější a nejhezčí. Mirek Dušín byl moc přechytralý a ostatní tři ještě příliš dětinští. Jarka Metelka pro mě ztělesňoval šlechetného rytíře, který jedná uvážlivě a důstojně.“

Mgr. Ivo Bernát

„Jarka Metelka, měl všechny vlastnosti co Mirek Dušín, ale pro mě to byl v době dětství rebel s vlasy na pěšinku uprostřed:-) a navíc jeho modré oblečení. I když jsem vyrůstal pomyslně za Rozdělovací třídou mezi Vonty, byl dlouhou dobu mým vzorem. “

Kdo jsou Vontové? 

Obyvatelé fiktivní čtvrti Stínadla. Přestože se Foglar nejspíše inspiroval skutečnými místy v Praze a Táboře, nikdy neprozradil, kde přesně Stínadla leží, a existuje proto mnoho různých teorií. Vontové jsou tajemným chlapeckým spolkem, jehož příslušníky mohou být pouze obyvatelé Stínadel. Žlutý kvítek, symbol své organizace, nahrazují Vontové žlutým špendlíkem připíchnutým na klopě, dorozumívají se mezi sebou tajemnými vzkazy na zdech domů. Do svého čela volí Velkého Vonta, vlastnícího hlavolam zvaný ježek v kleci – jedná se o legendární hlavolam, který Jaroslav Foglar vymyslel, a ještě dnes byste si mohli jeho repliku někde koupit. Velký Vont předsedá Vontské radě, s níž řeší spory mezi Vonty, rozhoduje o pořádání utkání mezi ulicemi i o obraně Stínadel proti vetřelcům.

Pokud budete pozorní, možná si 21. března všimnete u některých učitelů zvláštního znamení. Je jím právě žlutý špendlík na oblečení – znamení, podle kterého se Vontové poznávali.

Literární soutěž 

U příležitosti Měsíce čtenáře bude vyhlášena také literární soutěž o diplomy a věcné ceny. Zadání a podrobnosti k soutěži se včas dozvíte od svých češtinářů, nebo na nástěnce Parlamentu.